Modré jezero kmene Taos Pueblo

Jak se lapí sen

“A je u vás svoboda,” ptá se přísně sedmatřicetiletý Ben - osud kmene má stále v živé paměti. Otázka zaniká v tmavé komůrce s jediným oknem, v níž Ben den co den nabízí rodinné výrobky. “Tohle je “dreamcatcher“ (lapač snů),” popisuje kruhový předmět střední velikosti vypletený síťkou a zdobený ptačími brky za 15 dolarů. “Dobré sny propustí. Ty špatné zachytí v síti a rozpustí s prvním slunečním svitem,” vypráví. Připouští, že indiáni Taos Pueblo neobchodují jen s vlastním zbožím, takříkajíc kmenového původu. Dreamcatcher mezi ně patří. “Pochází ze staré legendy kmene Siouxů.”

Obchůdků podobných Benovu jsou v pueblu desítky. Zhruba polovina stupňovitých budov komplexu puebla je přístupná pro turisty. Ve zbytku dodnes žije trvale na 150 indiánů, kde mají i vlastní školu. Taos Pueblo je považováno za nejstarší nepřetržitě obývané místo ve Spojených státech. Dodnes si udrželo ráz, jenž mu vetkli stavitelé před tisícovkou let.

Elektřina je v pueblu tabu

Stavební technologie je rovněž původní. Hnědé zdi drží pohromadě díky svérázným cihlám vypáleným z adobe - směsice hlíny, vody a slámy. Jednotlivá patra (až pět) jsou podepřena důkladnými kmeny z okolních lesů. Dříve neměla žádná z místností dveře ani okna. Pouze jednoduchý vstup stropem, u něhož byl opřen žebřík. Tohoto zvyku se indiáni z praktických důvodů přeci jen vzdali.

Lid kmene Taos Pueblo čítá téměř dva tisíce příslušníků. Převážně katolíků, kteří však původním rituálům věnují minimálně tolik času, jako křesťanským modlitbám. V čele stojí kmenový náčelník volený jednou za rok padesátičlennou radou starších. Je neomezeným a také ctěným pánem puebla. Na jeho bedrech spočívají klíčová rozhodnutí spjatá s obchodem, platy, vnitřními záležitostmi i výkladem kmenového práva. Stupínek pod ním stojí náčelník války, jehož starostí je ochrana kmenové půdy mimo hranice puebla.

Svérázné městečko je bez elektřiny a vodovodu - tak velí tradice. Většina indiánů proto žije za zdmi puebla životem běžných Američanů. Mají auta, příjemné domy, rodiny. Do puebla jezdí vlastně jen do práce. Starost o pueblo je starostí o jejich vlastní živobití. Vždyť turisté jsou prakticky jediným příjmem kmene. Soudě podle vozového parku však zdrojem vydatným.

Mladý národ amerických indiánů

Zdaleka ne všem indiánům se daří tak, jako národu Taos Pueblo. Například publikace “We the first Amerikans” uvádí, že celých 31 procent ze 430 tisíc amerických indiánů žijících na území 314 rezervací se potácí pod hranicí bídy. Dalších 18 procent dosud nepoznalo luxus tekoucí vody, sporáku, ledničky nebo telefonu. Američtí indiáni jsou s průměrným věkem 27,5 roku nesmírně mladou národnostní menšinou. V rezervaci Rosebud dokonce věk mužů a žen nepřesahuje 19 roků. Několik staletí vyhlazování a pronásledování postavilo indiány co do počtu na úroveň bizonů. Vždyť ještě v roce 1900 žilo na území celých USA pouhých 237 tisíc indiánů. Od té doby populace vzrostla více než osminásobně na nynější více než dva miliony. Zde je tedy nutné hledat pravý důvod tak nesmírného mládí indiánů.