Las Vegas: Pouštní továrna na peníze

Když mafián Bugsy Siegel otevřel na Nový rok 1946 ve vyprahlé poušti luxusní hotelové kasino Flamingo, nikdo by na jeho vizi nevsadil ani cent. Bugsy nebyl první, byl jiný. Už před ním operovalo v Las Vegas několik nadšenců, kteří pouštěli žilou pěti tisícovkám dělníků budujícím přehradu Hoover Dam na řece Colorado a také kolonii vojáků z nedaleké základny Nellis Air Force. Herny ve stylu mexických rančů a naléváren snad uspokojí unavenou mužskou náturu, jenže na těch pár dolarech, které tu zanechali tihle státní nádeníci mezi dvěma výplatami, se nebohatne. Bugsy chtěl luxus – střižený stejným metrem, podle něhož se šil úspěch floridského Miami. Vyšlo mu to dokonale… Hollywoodská smetánka z Los Angeles snadno podlehla excentrické povaze projektu a jezdila do Flaminga utrácet jako o život. Značka noblesy, nevázaných pitek a hazardu se rozlétla do světa. Každý chtěl být u toho.

Cesta na výsluní

V rozlehlém údolí západně od pohoří Spring Mountains se záhy zrodilo město, které od počátku připomínalo bezedný trychtýř investic. Nebýt však roku 1939, kdy nevadská vláda legalizovala nemilosrdně stíhaný hazard, nebylo by vůbec Las Vegas. A Bugsy Siegel? Ten by patrně neskončil jako cedník poté, co jej kvůli přetaženým rozpočtům provrtaly kulky vyslané mu naproti coby adié nespokojených investotů. Startér utichnul, motor běžel dál. Komplexy s hernami rostly jako houby po dešti a jejich majitelé zvolna počali upírat zrak k obyčejným lidem, neboť bohatá oligarchie měla limity.

Město zlevnilo, maximálně se přizpůsobilo škatulkovému turistovi a jeho představám o zábavě. Lidé nejvíce utráceli na jednorukých banditech, ruletách a Black Jacku. V roce 1951 debutoval v kasinu Desert Inn Frank Sinatra. Po něm přijeli další zpěváci a baviči. Zhruba v té samé době začala armáda s testy atomových bomb na základně Nellis. Sledování jaderných hřibů v zapadajícím slunci patřilo k oblíbené kratochvíli hotelových hostů. Las Vegas bylo na vrcholu. Jenže v 70. letech zahrozila krize. Úpadek částečně zažehnal megabuck – čili kumulovaná výhra s prémií, tzv. jackpotem. Lidé namísto stovek dolarů nyní hráli o desetimilionové bonusy. Konec monopolu signalizovalalo i otevření kasin v Atlantic City v New Jersey.

Las Vegas se nevzdalo. Nabídlo lidem ještě víc – zbrusu nové megakomplexy, gigantická kasina soustředící pod jednou sřechou herny, restaurace, tématické parky, konferenční sály, dětské koutky, obchody, úřady a bůhví co ještě a k tomu všemu sto tisíc hotelových pokojů navrch, díky nimž si město přijde na nějakých 350 miliard korun ročně. A to už stojí za to.

Na Stripu

V létě jsou ulice Las Vegas rozpáleny prudkým sluncem a i po setmění zde panují teploty na hranici 35°C. Klimatizace je samozřejmostí. Kasina soupeří o přízeň turistů hlavně na ulici Las Vegas Boulevard – slavném Stripu. Šestikilometrový úsek ulice se všemi podstatnými atrakcemi vymezuje věž Stratosphere a na jihu obří pyramida Luxor. Na vrcholu 350 metrů vysoké Stratosphere není jen prosklená vyhlídka, ale i horská dráha. Více na jih, k centru města, začíná oblast velkých kasin. Saharu, jedno z nejstarších kasin města, potkáme poněkud stranou, platí za klidnější místo. Následuje Circus Circus s živou produkcí akrobatů, Stardust, Riviera a Desert Inn. V sedm metrů hluboké laguně před kasinem Treasure Palace (stálo 430 milionů USD) probíhá regulérní bitva pirátské plachetnice s anglickou korvetou – nechybí děla, výbuchy, šlehající plameny a nakonec i potopená loď. Z obrovského poutače hotelu Mirage (630 milionů USD) shlížejí dva vyčpělí krotitelé Sigfried a Roy, kteří jsou hlavním magnetem show se vzácnými bílými tygry. Zvířata spatříme v proskleném atriu u hlavního vchodu. V umělé džungli před hotelem s jezerem a tropickým vodopádem vždy po setmění vybuchuje sopka, teče láva a hoří voda. Pak přijde Flamingo – přebudované na Hilton Hotel – a proti němu stojí impozantní Caesars Palace. V jeho vnitřnostech bojují olympští bohové – důmyslná sestava robotů za osm milionů dolarů v pravidelných intervalech vyrůstající z poklidné fontánky a plnící prostor ohněm a burácením. Představení probíhá ve spojnici renesančních uliček s krámky, restauracemi pod bledě modrou oblohou, ač ve skutečnosti v hlubokém podzemí kasina. Kousek odtud stojí štíhlá linie Eiffelovky, jenže poloviční výšky. A když Eiffelovka, tak proč ne socha Svobody? Symbol Ameriky a repliku New Yorku s kasinem New York-New York (300 milionů USD) najdeme jižně od herny Paris. Na Manhattanu kapesních rozměrů se projdeme po Brooklynském mostě, vstoupíme do kasina s tichou atmosférou Centrálního parku při zapadajícím slunci. Venku mezi napodobeninami mrakodrapů jezdí horská dráha Manhattan Express Roller Coaster místy i stokilometrovou rychlostí.

Že už to stačí? To by však nesmělo býti jedovatě fosforeskující zeleně kasina MGM Grand Hotel (miliarda USD). S pěti tisíci pokoji jde o suveréně největší hotel na světě a jeden ze symbolů Las Vegas. Obrovskou budovou projíždí futuristický vláček na jediné koleji a hned vedle hlavního vchodu je tropická zahrada Lion Habitat s ruinami chrámu a cvičenými lvy. MGM Grand navrhl architekt Veldon Simpson, z jehož dílny vyšel i hotel Excalibur ve stylu středověkého hradu a také úchvatný Luxor. Tahle černá pyramida na konci stripu strhne jednoduchostí a šarmem. Je sice dutá, ale ve svých stěnách ukrývá přes čtyři tisíce hotelových pokojů. A její atrium je tak veliké, že by zde zaparkovalo devět obřích letounů Boeing 747 poskládaných jeden na druhý.

Město odsouzené k záhubě?

„NE“ bývalo kdysi alfou a omegou pionýrské doby: NE vstupnému, NE rychlostnímu limitu na nevadských silnicích, NE regulaci hazardu, NE sňatkovým průtahům NE dani z obratu, NE dani z příjmu... Většině výhod dávno odzvonilo – až na ty sňatky a daň z příjmu, která do Nevady a Las Vegas saje důchodce z celé Ameriky lačné co nejvíce prodloužit životnost svých úspor. Kvůli rychle starnoucí populací, prakticky žádné výrobě a neskutečné enegretické spořebě je podle skeptiků Las Vegas odsouzeno k záhubě. Kdy? To nevědí…