Z Las Vegas na sever do Tonopah

Kam se vydat ve státě Nevada

Nejopuštěnější asfaltkou Ameriky do Rena a za klenotem v moři pelyňku

Great Basin | Reno: bratr Las Vegas | Lake Tahoe

Las Vegas: óóó, jak uchvacující

Jaké je vlastně tohle dynamické, oslnivé hlavní město světového hazardu? Proč jej mnozí zbožňují a jiní zatracují? Takové otázky si lidé kladou, většinou až když se vymaní z jeho podmanivého kouzla, opustí přeplněné ulice a vydají se vstříc opuštěným pouštím, které jej obklopují. Las Vegas je městem vysokých kasin, jejichž noblesa bere dech. Hotelů, které jsou den co den připraveny vstřebat sto tisíc návštěvníků. Není divu, že zde sídlí 15 největších hotelů na světě. Ulice města bují zábavou, oslňují překotnými výbuchy barevných světel neonů, šokují obřími obrazovkami a uzemňují nepochopitelnými atrakcemi za miliony, miliony a miliony dolarů. Las Vegas je také městem zakázané, leč okatě přítomné prostituce, vysoké kriminality, drog, alkoholu, promiskuity a sebevražd. Nejvíce ze všeho je ale továrnou na peníze, která nemilosrdně válcuje třicet milionů turistů ročně a ždímá z nich závratné zisky. Náhoda zde nemá místo. Každý detail je důkladně promyšlen a marketingově ověřen.

Když mafián Bugsy Siegel otevřel v roce 1947 ve vyprahlé poušti luxusní hotelové kasino Flamingo, nikdo by na jeho vizi nevsadil ani cent. Ovšem hollywoodská smetánka z
Los Angeles podlehla excentrické povaze projektu a jezdila do Flaminga utrácet jako o život. Značka noblesy, nevázaných pitek a hazardu se rozlétla do světa. Každý chtěl být u toho. V rozlehlém údolí západně od pohoří Spring Mountains se zrodilo nové město, které od počátku připomínalo bezedný trychtýř investic. Komplexy s obrovitými hernami rostly jako houby po dešti a jejich majitelé zvolna počali upírat svůj zrak k obyčejným lidem, neboť bohatá oligarchie měla své limity. Město zlevnilo a maximálně se přizpůsobilo průměrnému Američanovi a jeho představám o zábavě. Lidé nejvíce utráceli na jednorukých banditech, ruletách a Black Jacku. V roce 1951 debutoval v kasinu Desert Inn Frank Sinatra. Po něm přijeli další zpěváci a baviči. Zhruba v té samé době začala armáda s testy atomových bomb na základně Nellis. Sledování jaderných hřibů v zapadajícím slunci patřilo k oblíbené kratochvíli hotelových hostů. Las Vegas bylo na vrcholu. Jenže v 70. letech mu zahrozila krize. Úpadek zažehnala jednoduchá inovace megabuck neboli kumulovaná výhra s prémií, tzv. jackpotem. Namísto dřívějších stovek dolarů začali lidé podstupovat herní maratony, aby vybrali desetimilionové výhry.

V létě jsou ulice Las Vegas rozpáleny prudkým sluníčkem a i po setmění panuje dusno a teploty na hranici 35 ^oC. Klimatizace je proto samozřejmostí. Kasina soupeří o přízeň turistů hlavně na ulici Las Vegas Boulevard – jinak také Strip. Zhruba šestikilometrový úsek ulice se všemi podstatnými atrakcemi vymezuje na severu věž Stratosphere Complex a na jihu obří pyramida Luxor. Na vrcholu 350 metrů vysoké Stratosphere není jen prosklená vyhlídka, ale i horská dráha a výtah, který spouští vyděšené turisty volným pádem z padesátimetrové špičky věže (výtah, dráha, vstup na věž po $8). Více na jih, k centru města, začne oblast velkých kasin. Saharu potkáme poněkud stranou dění po levé ruce. Je jedním z nejstarších kasin města a platí za klidnější místo, kde se nebudeme cítit úplně ztraceni. Následují kasina Circus Circus s živou produkcí akrobatů, Stardust, Riviera a Desert Inn. V sedm metrů hluboké laguně před kasinem Treasure Palace probíhá regulérní bitva pirátské plachetnice s anglickou korvetou - nechybí děla, výbuchy, šlehající plameny a nakonec i potopená loď (každých 90 minut, denně: 16-23 hod, zdarma). Z obrovského poutače hotelu Mirage shlížejí dva vyčpělí krotitelé Sigfried a Roy, kteří jsou hlavním magnetem show se vzácnými bílými tygry. Zvířata spatříme v proskleném atriu u hlavního vchodu. V umělé džungli před hotelem s jezerem a tropickým vodopádem vždy po setmění vybuchne sopka, teče láva a hoří voda. Erupce se opakuje každých 15 minut.

Naproti mineme nejstarší hernu Flamingo - nyní Hilton Hotel - a před námi se otevře špičkový komplex kasina Caesars Palace. V paláci bojují olympští bohové - jinak důmyslná sestava robotů za osm milionů dolarů, kteří v pravidelných intervalech vystupují z poklidné fontánky a plní prostor ohněm a divokým burácením. Představení probíhá ve spojnici dvou renesančních uliček s krámky, restauracemi a pod bledě modrou oblohou, ač ve skutečnosti v hlubokém podzemí kasina. Kousek za palácem stojí štíhlá linie Eiffelovky, akorát že poloviční výšky. Výlet na rozhlednu s francouzskou restaurací vyjde na osm dolarů. A když Eiffelovka, tak proč ne socha Svobody? Symbol Ameriky a repliku New Yorku s kasinem New York-New York najdeme jižně od herny Paris. Na Manhattanu kapesních rozměrů se projdeme po Brooklynském mostě a pak vstoupíme do kasina, kde panuje tichá atmosféra Centrálního parku při zapadajícím slunci. Venku mezi napodobeninami mrakodrapů jezdí horská dráha Manhattan Express Roller Coaster místy i stokilometrovou rychlostí (jízdenka: $12).

Na druhé straně ulice fosforeskuje jedovatou zelení MGM Grand Hotel. S pěti tisíci pokoji největší hotel na světě a jeden ze symbolů Las Vegas. Obrovskou  budovou projíždí futuristický vláček na jediné koleji a hned vedle hlavního vchodu je tropická zahrada Lion Habitat s ruinami chrámu a cvičenými lvy (denně: 11-23 hod, zdarma). MGM Grand navrhl architekt Veldon Simpson, z jehož dílny vyšel i hotel Excalibur ve stylu středověkého hradu a také úchvatný Luxor. Tahle černá pyramida strhne svou jednoduchostí a šarmem. Je sice dutá, ale ve svých stěnách ukrývá přes čtyři tisíce hotelových pokojů. A její atrium je tak veliké, že by zde zaparkovalo devět obřích letounů Boeing 747.

K výčtu všech zajímavostí Stripu by patrně nestačil papír celé knihy. Proto už jen pár tipů: centrum je propojené pohyblivými chodníčky, eskalátory a částečně i nadzemní dráhou (zdarma). Dá se obejít pěšky, ale také projet vozem. Prakticky každé větší kasino disponuje velkokapacitními garážemi, kde se parkuje zdarma (tzv. self parking). Do herny můžeme v šortkách i obleku – je to zkrátka jedno. Můžeme hrát nebo jen okounět. Kouření je zpravidla povoleno úplně všude. Fotografování také - s výjimkou prostorů, kde se hraje. Pokud hrajeme třeba jen u jednorukého bandity, přinese nám servírka zdarma objednávku. Očekává alespoň symbolické spropitné, jinak už podruhé nepřijde. Totéž platí i pro ostatní hry a je zcela jedno, hrajeme-li o stodolarové částky či jen o centy. V každém kasinu jsou k dispozici ATM automaty pro výběr hotovosti, ale u každého stolu nebo herního stroje pochodíme i s platební kartou. Motely jsou v Las Vegas velmi levné. Alespoň přes týden, počínaje pátkem a konče nedělí vzrostou ceny o třicet procent.

Kdo v Las Vegas hraje:

Proč lidé hrají:

Hotely/motely: ESO travel, 233 377 711, ubytovani@esotravel.cz
Kemp: KOA Las Vegas, 4315, Boulder Hwy, tel: 800-562-7782, cena: $26/stan

Hoover Dam

Jedna z nejvyšších přehrad na světě Hoover Dam (221 m) leží u městečka Boulder City pouhých 54 kilometrů východně od Las Vegas. Dva a půl milionů kubíků betonu, které v roce 1936 spoutaly v kaňonech pohoří Black Mountains řeku Kolorádo, by stačilo k postavení dvouproudové silnice z Los Angeles do New Yorku. Za betonovou stěnou se 17 turbínami vzniklo umělé a neskutečně modré jezero Lake Mead, k jehož osmi stům kilometrů pláží jezdí každoročně deset milionů turistů – čili dvojnásobek návštěvníků Velkého kaňonu v Arizoně. Přehradní nádrž ve spojnici tří pouštních ekosystémů Mojave Desert, Great Basin a Sonoran Desert slibuje mimořádnou podívanou, skvělé podmínky k rybaření, potápění, koupání, vodnímu lyžování a vůbec všem myslitelným aktivitám, které patří k letní rekreaci u vody. Nalezneme zde i pět kempů, které ovšem v létě praskají ve švech. Podrobnosti zjistíme v informačním středisku Alan Bible Visitor Center šest kilometrů před přehradou na silnici č. 963 (denně: 8:30-16:30 hod). Z vyhlídky u střediska Hoover Dam Visitor Center dobře uvidíme působivý předěl jezera, přehrady a uzounkého kaňonu, v němž mizí Kolorádo na své cestě do Kalifornského zálivu v Mexiku. Z Hoover Dam můžeme pohodlně pokračovat na východ k Velkému kaňonu (viz Arizona).

Area 51 a Tonopah

Půlhodina jízdy na severozápad dálnicí č. 95 stačí důkladně pročistit hlavu a vytlačit vzpomínky na přecpané ulice velkoměsta. V suchém údolí v úpatí pohoří  Spring Mountains se nejprve objeví kolonie dužinatých stromů Joshua Tree a pak jen nehostinná kamenitá poušť. V srdci Spring Mountains pod vrcholem Charleston Peak (3632 m) se mimochodem od prosince do dubna dobře lyžuje. Středisko Las Vegas Ski and Snowboarding dělí od silnice pouhých třicet kilometrů asfaltové vozovky. V osadě Amargosa Valley se dvěma pumpami a restaurací odbočuje první ze tří cest (další jsou v Beatty a Scotty’s Junction), které vedou do kalifornské rezervace a největšího národního parku v USA Údolí smrti - Death Valley (viz trasa Kalifornie). Zatímco tedy nalevo od silnice leží přírodní skvost první velikosti, napravo se rozkládá gigantická vojenská základna Nellis Air Force and Gunnery Range. Je jen o něco málo menší než celý stát Connecticut. V tomhle nepřístupném a hornatém místě odpálila armáda od roku 1951 devět set atomových bomb. Hned zpočátku schytaly oblasti severovýchodní Nevady a západního Utahu velké dávky radiace. Od konce 50. let proto vojáci pokračovali s jadernými testy pouze pod zemí a v roce 1992 s nimi skončili úplně. O této supertajné zálkadně nejnovějších stíhaček, špionážních letounů a ultramoderních zbraňových systémů kolují těžko uvěřitelné historky a nepotvrzené pověsti. V okolí jezera Groom Lake v severovýchodním rohu základny má být tajemná zóna S4 či Area 51 s podzemními laboratořemi a hangáry, kde probíhají experimenty s materiály mimozemských civilizací a výzkumy vraků létajících talířů. S kontroverzním odhalením přišel v květnu 1989 Bob Lazar, který na záhadném projektu údajně pracoval. Žádný přesvědčivý důkaz o pravdivosti svých slov ale nepředložil. Lidé jej buďto považují za šílence, který si všechno vymyslel, nebo za oběť vojenské konspirace.

Vydržíme-li jízdu opuštěnou krajinou, dojedeme po třech a půl hodinách do Goldfieldu – nejpůsobivějšího „města duchů“ Nevady. V roce 1906, kdy zde horníci vykopali zlatou rudu za rekordních 11 milionů dolarů, žilo v Goldfieldu 30 tisíc lidí. Několik zachovalých budov je výmluvným svědectvím bývalé elegance horského města a jeho živých ulic. Mezi nimi nejvíce kouzelný hotel Goldfield Hotel, jehož přepych a elektrický výtah mu záviděl nejeden hoteliér v San Francisku. V salonu Tex Rickard's Northern byl tak dlouhý barový pult, že u něj muselo sloužit 80 barmanů najednou, aby se dostalo na každého zákazníka. V roce 1912 zlaté žíly vyschly a město zaniklo stejným tempem, jakým před deseti lety povstalo z prachu pouště v pohoří Cactus a Silver Peak Range.

Když v nedalekém Tonopah zapadá slunce, město jakoby se halilo do zlatého pláště. Tmavě rudý nádech nejprve zakryje špičky hor, pak zachytí kámen a cihly hotelu Mizpah a nakonec sestoupí do ulic. Blikající neony motelů a kasina The Station House sem tam přesvítí těžce naložený truck. Tonopah je dnes tichá příjemná osada v horách a po mnoha stovkách kilometrech prakticky první vhodné místo, kde se dá přespat. V dobách zlaté horečky a důlního magnáta Jima Butlera na počátku 20. století zde stálo třicet salonů, nevěstinec, kostely, divadla, pět bank, herna a o přízeň čtenářů soutěžilo pět vlivných novinových listů. Butler, jehož doly tohle všechno zaplatily, býval energický a zdatný prospektor, ale nesmírně líný horník. Zlatonosné pozemky pronajímal, aniž se staral o bohatství, které tam jiní nalezli. Ovšem zdá se, že mu tahle vlastnost nesla více než samotná těžba. Ve skanzenu Historic Mining Park na severu městečka jsou vystaveny pozůstatky důlních zařízení, těžebních věží a několik původních chatrčí, kde dříve žili horníci. Zaujmou i dva historické záchody. Při jejich prohlídce získáme dojem, že některé věci dělali předci úplně stejně jako my. (Visitor Center – denně: 10-17 hod, $3/osoba)

Z Tonopah se velmi jednoduše dostaneme k národnímu parku Yosemite a jezeru Mono Lake v Kalifornii. Stačí pokračovat po silnici č. 6 dále na západ, překročit horský průsmyk Montgomery Pass (2184 m) a v Benetu uhnout na cestu č. 120.

Motely: Jim Butler Motel, 100 S. Main Street, tel: 800-635-9455, The Station House & Casino Hotel, severní konec města, Hwy 95, tel: 482-9777, The Sundowner Motel, 700 N. Hwy 95, tel: 482-6224, The Silver Queen Motel, 255 S. Main St., tel: 482-6291