Mormonská stezka: odchod do země zaslíbené
Kořeny křesťanské církve Kristova církev svatých posledních dnů leží daleko na východě v malé obci Palmyra (stát New York), kde se v roce 1806 narodil Joseph Smith. Ve 14 letech měl zjevení, v němž mu Spasitel a Bůh otec sdělili, že stávající náboženství jsou špatná. Později mu archanděl Mormon předal zlaté destičky s kódy, které se pod Smithovým perem změnily v Knihu Mormona - bibli nové církve. Nová doktrína stavěla na soudržnosti a brzy zlákala tisíce stoupenců. S růstem a ekonomickou úspěšností církve přibylo odpůrců, kteří v přísně organizované komunitě a otevřeném životě v polygamii – mnohoženství viděli ďáblovy rejdy.
Kam se vydat ve státě Utah
Zfanatizovaní farmáři v roce 1844 zastřelili Josepha Smithe i jeho bratra Hyruma. Nový vůdce a schopný organizátor Brigham Young začal vzápětí s dalším stěhováním. Za zemi zaslíbenou vybral naslepo údolí nynějšího Salt Lake City. Plán přesunu zahrnoval vybudování zimní základny na řece Missouri. V dubnu 1847 se Young a dalších 148 mormonů vydali na cestu. Zpočátku kopírovali trasu už známé Oregonské stezky – Oregon Trail, ale po přechodu Skalistých hor se odklonili k jihu k Velkému solnému jezeru. Skupina dorazila na konci července téhož roku. Do roku 1869 se po stezce, později nazývané Mormon Trail, přesunulo z východu 70 tisíc mormonů. Díky disciplíně, vzájemné pomoci a polovojenské organizaci prošly mormonské karavany kontinentem snáze a s menšími ztrátami na životech, než utrpěli pionýři na Oregonské stezce.
U Velkého solného jezera čekalo mormony rozčarování v podobě holé, pusté pláně sevřené horami. Za jediný rok vybudovali účinný systém zavlažování a během deseti let rozvinuli v poušti prosperující zemědělství. Kongres včlenil v roce 1849 utažské teritorium do Unie, ale odmítl mu přiznat statut státu. Ten byl založen v roce 1896 až po té, co se mormoni zřekli mnohoženství. Mormonská církev je stále velmi úspěšná. Jen v Utahu se k ní hlasí zhruba 70 procent populace. Na celém světě pak dalších sedm milionů lidí.
Salt Lake City a okolí
Kotlinu, v níž stojí utažská metropole, svírají z východu vysoké hory Wasatch Range a ze západu Velké solné jezero. Z pohledu mormonského farmáře, který zde před jedním a půl století hledal lepší život, bylo údolí jen „…rájem ještěrek, cvrčků a chřestýšů“. Když jej však Brigham Young nazval později „Zemí medonosné včely“ – Beehive State, měl na mysli hlavně neúnavné úsilí, s nímž mormoni zúrodnili okolní poušť a vystavěli město. Aglomerace se 170 tisíci obyvateli má dvě mimořádné atrakce: působivý chrám Mormon Temple s celosvětovým ústředím mormonské církve a vyhlášené lyžařské svahy. Ty nakonec rozhodly o tom, že město hostilo v únoru 2002 zimní olympijské hry. Pomineme-li ovšem úplatkářský skandál, který provázel výběr dějiště her.
Mormon Temple - věžovitá katedrála z žuly popelavé šedi stojí v centru města za pětimetrovou stěnou komplexu Temple Square. Chrám byl postaven v roce 1893 a zabírá celou východní část prostranství, do něhož vedou z ulice tři hlavní vchody. Areál je veřejně přístupný, ale do chrámu mohou jen mormoni. Ihned po příchodu obklopí návštěvníky mladé a nutno říci, že i hezké mormonky - misionářky. Poskytnou informace o historii chrámu i církve. Kladou také všetečné otázky ve snaze zjistit, zda mají turisté jasno ve věcech duchovních. Pokud ne, zahájí nenápadně obratnou agitaci v naději, že získají pro církev novou ovečku. Velmi nevrlé začnou být ve chvíli, kdy na ně obrátíme objektiv fotoaparátu. Zatímco chrám je pouze na koukání, pak v muzeu Museum of Church History and Art ve stejném areálu nalezneme cennou expozici mormonského putování. Do Temple Square bychom měli zajít bez ohledu na vyznání. V návštěvnickém středisku získáme nejen zdarma Knihu Mormona v národním jazyce, ale také lístek na velmi dobrý film Legacy - o cestě pionýrů na západ. Dokument je promítán naproti přes ulici v elegantním atriu mramorové budovy Joseph Smith Memorial Building, kde býval v letech 1911-1987 hotel. Dům Beehive House, kde žil Birgham Young, stále stojí na rohu ulice E South Temple a silnice č. 89. Nyní je v něm malé muzeum věnované životnímu osudu mormonského vůdce (denně: 9:30-16:30 hod, zdarma). Potom se můžeme vydat na sever ulicí Main Street k budově státního Kapitolu a odtud pokračovat do kopců s rodinnými domky a výhledem na město téměř z ptačí perspektivy.
Salt Lake City, které vyplňuje kulturní prázdno pustého venkovu Utahu, bývá někdy označováno za město zákazů nebo přinejmenším různých omezení. Větším dílem jde jen o předsudky. Je ale pravda, že přísný církevní kodex zakazuje pravověrným mormonům kouření, pití alkoholu, čaje i kávy. Také to, že v mormonských školách nesmějí mladí lidé nosit kraťasy či sukně nad kolena. Muži se dokonce musejí obejít bez vousů. Jiných lidí se tato pravidla dotýkají jen málo. Nápoje s nízkým obsahem alkoholu se prodávají téměř všude. Tvrdší drink je k dostání v soukromých klubech a specializovaných prodejnách Utah State Liquor Store. V restauraci pak jen k jídlu.
Hotely/motely: | ESO travel, 233 377 711, ubytovani@esotravel.cz |
---|---|
Kemp: | Camp VIP, 1400 W North Temple, tel: 801-328-0224, cena: $20/stan |
Pět lyžařských resortů na východ od Salt Lake City Alta, Brighton, Park City, Snowbird a Solitude dokáže uspokojit malé děti i ty nejnáročnější lyžaře. Kvalita zdejšího sněhu je prý nejlepší na světě. Totéž tvrdí i horská střediska v Kolorádu. Tímto věčným „mezistátním“ sporem se ale trápí jen ti nejzanícenější lyžaři. Běžného návštěvníka spíše zajímá, že denní permanentky jsou v pohoří Wasatch Range přeci jen o poznání lacinější ($50-70). Totéž platí i o bydlení.
Velké solné jezero – Great Salt Lake západně od města je pozůstatkem obřího vnitrozemského moře Bonneville, které kdysi v pravěku zasahovalo na území dnešní Nevady a Idaha. Jezero je velmi slané a bez života. Pouze u břehů poletují miliony drobných mušek a nad nimi krouží rackové. Ostrov Antelope Island State Park (66 km severně od města, silnice I-15 a č. 127) poslouží k poznání jezera nejlépe. Žijí zde rysové, kojoti a překvapivě zde uvidíme i velké stádo bizonů. Několik vyhlídek na jezero mineme i pří jízdě na západ po dálnici I-80. Hladinu jezera po několika minutách vystřídají nekonečné pláně s tvrdou solnou krustou. Tohle drsné území je nekonečně pusté a táhne se stovky kilometrů na sever i jih. Těsně před nevadskou hranicí a městečkem Wendover potkáme odpočívadlo, z něhož se můžeme na solné pole pustit po svých a okusit jeho chuť. Extrémně hladký povrch plání využívají automobiloví nadšenci k lámání rychlostních rekordů. V roce 1970 zde raketový vůz The Blue Flame dosáhl rychlosti 996 km/h.