Národní park Yellowstone

Když vojín John Colter oznámil v létě 1806 kapitánu Lewisovi, že by rád zpět na západ, zapochybovali k smrti unavení druzi o jeho zdravém rozumu. Colter se totiž právě vracel z tříleté expedice k pacifickému pobřeží (viz Lewis a Clark, Idaho), která jej zocelila a naučila přežít v neúprosné realitě Skalistých hor. Zkušenosti zálesáka a horala přišly vhod obchodníkům, kteří bažili po nesmírně cenných kožešinách srstnaté zvěře a také mužích, kteří by je dokázali dostat z divočiny do přístavů východního či západního pobřeží. Colter v roli skauta společnosti Manuel Lisa’s o objevil rok později při útěku před nevyzpytatelnými Černonožci – Blackfeet termální zázraky Yellowstonu.

Kam se vydat ve státě Montana

Z Black Hills za klenoty Skalistých hor

Devils Tower | Cody | Buffalo Bill

Podivně vypadající krajině horkých gejzírů, bahenních vřídel či rozšklebených průduchů zemního plynu neřekl dlouho nikdo jinak, než Colterovo peklo. Ač park je naopak přírodním rájem bizonů, losů, vlků, černých medvědů i nebezpečných grizzlyů. V žebříčku turistické oblíbenosti stojí první národní park v USA (založen 1872) na nejvyšších příčkách. Letní sezona proto spíše připomíná nálet hladových kobylek než poklidný výlet do přírody. K tlačenici velkým dílem přispívají autoturisté, kteří dokážou po pohodlných silnicích objet všechna zajímavá místa během jediného dne. Chceme-li uniknout davům - a to lze - musíme do přírody, na některou z šestnácti set kilometrů přírodních stezek, jimiž je Yellowstone křížem krážem protknut.

Úplně jinak vypadá rezervace v zimě. Bizarní klid zmrzlých vodopádů řeky Yellowstone River, pára tryskajících sloupů a zářivě bílá pokrývka sněhu láká k výpravám na lyžích či sněžném skútru, který si lze pronajmout zhruba za 115 dolarů na den. Průjezdná je v zimě jen silnice pojící severní příjezdové brány mezi městečky Gardiner a Cooke City.

Nemáme-li potřebných pět dnů času, které k průzkumu parku doporučují rangeři, stačí se zaměřit alespoň na dvě ze sedmi hlavních atrakcí. Nejvíce pozornosti přitahuje gejzír Old Faithful (Věrný, spolehlivý) na jihozápadu. Hlavně díky železné pravidelnosti (78 minut), s níž chrlí hektolitry vody do výšky 60 metrů. Vodní výbuchy způsobují pukliny, jimiž proniká voda do blízkosti žhavého lávového jezera, které se rozkládá hluboko pod povrchem parku. Krátký pěší výlet podél říčky Firehole River nás přivede k vřídlu Grand Geyser. Stříká bohužel jen dvakrát denně, zato však až sto metrů vysoko. V severozápadní části parku objevíme úžasné terasy Mammoth Hot Springs Terraces. Pestrobarevné kaskády mají na svědomí minerály, které na povrch vynášejí horké proudy. Tam se skládají v terénní vlny a hráze v přírodní fontány hrající všemi barvami. Kanárkově žlutá je pro Yellowstone příznačná. Avšak ta na terase Canary Terrace je způsobena bakteriemi, které ve vodě žijí, přestože dosahuje teploty varu. Jméno parku je odvozeno od strmých a zlatě se lesknoucích stěn Yellowstonské kaňonu – Yellowstone Grand Canyon, který vyhlodala řeka Yellowstone River. Cestou z Tower-Roosevelt ke Canyon Village mineme nejvyšší vrchol rezervace Mount Washburn (3122 m), na který lze během jediného dne vystoupat. O šestnáct kilometrů jižněji je řeka přerušena dvěma vodopády Lower (94 m) a Upper Falls (34 m) Obě strany kaňonu jsou v těchto místech přístupné a nabízejí vyhlídky na hučící masu padající vody. Hluboké jezero Yellowstone Lake pokrývá jihovýchodní část yellowstonské kaldery – sopečné kotliny. Severně od Grant Village nalezneme seskupení křišťálově průzračných sopečných bazénků West Thumb Geyser Basin. Jezírka s nápadně okrovými okraji a blankytně modrým vnitřkem vypadají jako namalovaná vodovkami.

Pokud plánujeme vícedenní výlet do přírody, musíme si v jednom ze sedmi návštěvnických center vyzvednout povolení k přespání – Backcountry Permit. Je zdarma a dostaneme k němu i podrobnou mapu stezek.

Národní park Grand Teton

Daleko menší národní park Grand Teton navazuje volně na jižní okraj Yellowstonu. Vyniká strmým horským hřebenem Teton Range. Dvanáct z jeho vrcholů přiklopených ledovcovou čepičkou přesahuje výšku 3500 metrů, a nejvyšší Grand Teton dokonce 4000 metrů. Oproti Yellowstonu působí mnohem volněji. Láká především aktivní vysokohorské turisty, kteří nelitují našlapat desítky kilometrů po přírodních stezkách mířících z údolí Jackson Hole hlavně na západ mezi horské štíty. K nejhezčí části chráněné oblasti v okolí jezera Jenny Lake zabíhá cesta Teton Park Road. Z parkoviště je to jen pár metrů ke břehu tohoto horského plesa, nad nímž se tyčí hradba i v létě sněhem pocukrovaných hor. O kus dále na sever se projdeme po písečných plážích jezírka Leigh Lake, z jehož břehu vyrůstá působivý masiv Mount Moran (3842 m).

Nyní nás čeká osmisetkilometrová cesta k severozápadnímu cípu Montany, pokud ovšem nezamíříme z Wyomingu do Utahu (viz Utah), nebo na západ do Idaha (viz Idaho) Zdánlivě nekonečnou trasu k národnímu parku Glacier si zpříjemníme jízdou po silnici č. 89. Proveze nás oblastí svěží zeleně, lesů, řek, farem a alpínských pastvin podél okraje Skalistých hor, které bezezbytku vyplňují západní Montanu. Kvůli nepřekonatelné hradbě těchto hor začali Španělé území říkat „mountainous“ – hornaté. Později se hory prosadily do úředního jména státu a to přesto, že dobré dvě třetiny Montany jsou ploché jako bramborová placka. Více než cokoli jiného proto přísluší Montaně přezdívka „země nekonečného nebe – Big Sky“. To není klišé, ale holá realita odvozená ze schopnosti lidského oka obsáhnout v rovinách dvojnásobek toho, co uvidí v krajině rušené nerovnostmi a městy.

První úsek silnice č. 89 mezi městečkem Gardiner na severu Yellowstonského parku a Livingstonem se protáhne Rajským údolím – Paradise Valley. Zde v úpatí pohoří Absaroka dochází dvakrát ročně k významné události. Tisíce bizonů, losů a kamzíků se vydají přes tok řeky Yellowstone k dostupnějším pastvinám Montany. V podhorském Livingstonu stojí za shlédnutí nádraží Depot Center, které v roce 1902 vybudovala Severopacifická železnice. Budovu navrhla firma, která projektovala i newyorské nádraží Grand Central Station. (denně: 9-17, cena:$3). Livingston je rájem rybářů. Nadšení lovci pstruhů a lososů se rádi stahují do legendárního obchodu Dan Bailey’s Fly Shop s nepřeberným množstvím rybářských potřeb a hlavně vyhlášených mušek. Dále na severu v městečku White Sulphur Springs stojí panské sídlo The Castle z ručně otesaných žulových bloků (denně: květen až září 10-17:30 hod, vstupné: $5). V roce 1892 jej postavil dobytkář a majitel zlatého dolu B. R. Sherman. Přes pohoří Little Belt Mountains, které vzdáleně připomíná napuchlou prérii, sjedeme do nepříliš zajímavého města Great Falls k soutoku řek Missouri a Sun River. Přírodní zdroj pramenité vody Giant Springs a místní lahvárnou jsou vlastně jedinou zvláštností města. V Great Falls se na chvíli napojíme na dálnici I-15, ale na výjezdu č. 290 odbočíme opět na starou dobrou silničku č. 89. Po padesáti kilometrech mineme po levé ruce jezero Freezout Lake. Na jeho hladině se každý podzim houfují vodní ptáci a zvlášť labutě k odletu do teplých krajin. Muzeum Old Trail Museum v městečku Choteau stojí za kratičkou zastávku. Nabízí informace o průběhu osidlování podhůří Skalistých hor a také několik zajímavých kosterních nálezů prehistorických dinosaurů. Zbývající část cesty vede  indiánskou rezervací Černonožců. Za Browningem nejprve silnice vystoupá vysoko do hor Divide Mountain a pak zvolna sestoupí po úbočích do údolí St. Mary Valley.

Národní park Glacier

Národní park Glacier je přírodním šperkem Montany i celých USA. Nápadně připomíná alpskou scenerii obnažených ledovcových velikánů. Kombinuje husté lesy, horská plesa, potoky a říčky s vodopády. Na severu se opírá o kanadskou provincii Albertu, do níž menší částí přesahuje. Ze západu na východ je protnut jedenapadesáti kilometry asfaltové silnice Going-to-the-Sun Rd. Cesta vede podél jezera Lake McDonald půvabným údolím stisknutým horskými štíty pohoří Livingston a Lewis Range. Zhruba v polovičce zamíří strmě vzhůru a po dosažení průsmyku Logan Pass (2025 m) padá stejně prudce zpět. Opatrná jízda je v ostrých a zrádných zatáčkách rozhodně na místě. Výškové partie této silnice bývají v hlavní letní sezoně obleženy turisty. Na odstavných parkovištích a vyhlídkách je tak těsno, že není skoro kde zastavit. Daleko větší klid nalezneme na východě v odloučeném středisku Many Glacier, kam odbočíme ze silnice č. 89 nedaleko vesničky Bobb. Už příjezd je impozantní. Hladina jezera Sherburne totiž dokonale zrcadlí siluetu dvou velikánů – Mt. Gould (2911 m) a Mount Siyeh (3052 m). A když si ráno poručíme, stihneme za úsvitu vyfotit i zvedající se opar vlhkosti. Místní kemp je sice veliký, ale raději časujme příjezd na dopoledne, abychom stihli obsadit místo po odjíždějících lidech. Z Many Glacier vybíhají nejfajnovější stezky. Velmi oblíbená vede k ledovcovému jezírku Iceberg Lake (18 km), které napájí dlouhý jazyk ledovce. Břehy obklopují louky s pestrobarevnými alpínkami a hladina horského oka se neustále mění od temně modré po azurovou. Zhruba stejně dlouhý je i výlet k jezeru Bullhead Lake, ve kterém se rádi v létě chladí statní losi. Se stanem na zádech a příslušným povolením v kapse můžeme pokračovat horským průsmykem Swiftcurrent Pass až do západní části parku. Delších i kratších tras. na pár hodin nebo den existují v parku desítky. Podrobné mapy a radu obdržíme v jednom ze tří návštěvnických středisek. Pro každý výlet však platí zvlášť přísná pravidla pro setkání s medvědy. Vedle černých žije totiž v Glacieru i padesátka medvědů grizzly, kteří mohou být smrtelně nebezpeční. Podcenit dokola se opakující předpisy o vaření, spaní, mytí nádobí a skladování potravin se nemusí vyplatit.