Texasem k Mexickému zálivu a dál podél Rio Grande

Dallas

Dallas je srdcem texaského státu, a proto není divu, že leží na křižovatce hned několika důležitých silnic. Protíná jej I-35, která vede ze severu z Oklahoma City. S východními částmi USA jej spojují silnice I-30 a I-20. Není důležité, odkud přijedeme či přiletíme - Dallas prostě nemineme. S 1,1 milionem obyvatel je po Houstonu (1,7 mil.) až druhým největším městem Texasu. Velmi těsné sousedství s aglomerací Forth Worth ale populaci oblasti téměř zdvojnásobuje. Výškové budovy v centru města jsou okázalé a mají podtrhnout finanční sílu města. Zatímco mrakodrapy Bank of America Plaza (281m) a Renaissance Tower (270m) patří k nejvyšším, pak Fountain Palace (220m) nebo někdejší ústředí společnosti Mobil Magnolia Building k těm nejhezčím. Těžba ropy a její rafinace tvořila ostatně od třicátých let 20. století pilíř ekonomiky Texasu. A Dallas se přirozeně dostatečně povozil na bohatství, které plynulo z prodeje černého zlata.

Lidé v Dallasu jsou patrioty. Velkohubě tvrdí, že v Texasu je všechno nej…
Pocit výjimečnosti z nich činí ideální sportovní fanoušky. Ve městě se proto daří řadě klubů. Nejvíce pozornosti přitahují hráči amerického fotbalu Dallas Cowboys. Následuje basebalový tým Texas Rangers a v žebříčku popularity si velmi dobře vedou i hokejisté Dallas Star (začínal zde český brankář Roman Turek)

S prohlídkou centra začneme v návštěvnickém středisku (Old Red Courthouse, 100 S Houston St., denně: 8-17 hod.). Záhy zjistíme, že vše podstatné se točí kolem záhadného zavraždění amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Prezident zde j byl zastřelen 22. listopadu 1963 v automobilu projíždějícím náměstím Dealey Plaza. Stála za jeho smrtí CIA, Kuba, Rusové nebo mafie? Warrenova komise amerického Kongresu tvrdí, že údajný vrah Lee Harvey Oswald jednal na vlastní pěst. Oswald sám byl dva dny po atentátu zastřelen rukou majitele nočního klubu Jacka Rubyho, a tak se těžko mohl k závěrům komise vyjádřit.

Pokud máme čas k návštěvě pouze jediného místa Dallasu, pak určitě muzea The Sixth Floor Museum (411 Elm St., vstupné: $10, denně: 9-18 hod). Sídlí v bývalé budově školního depozitáře Texas School Book Depository, z jehož šestého patra Oswald vyslal smrtící projektil. Hnízdo atentátníka je přístupné. K trvalým tahákům patří promítání amatérského 8mm filmu s detailními záběry prezidentovy smrti. Příznivci teorie spiknutí si  mohou odskočit do muzea The Conspiracy Museum (110 S. Market St., &7, 10-18hod).  Nejhezčí částí města je čtvrť Deep Ellum, která se ve 20. letech minulého století proslavila vynikajícími jazzovými a bluesovými kluby. V přestavěných skladištích mezi ulicemi Elm Street a Main Street nyní sídlí neotřelé galerie, divadla a také drahé restaurace a obchody.

Kde žil vyhlášený lotr Džej Ár neboli JR z klanu Ewingů ze slavného TV seriálu Dallas? Přece na ranči Jižní rozcestí – Southfork Ranch, který leží zhruba 40 kilometrů severovýchodně od Dallasu (3700 Hogge Rd, Parker, vstupné $9,5). Nekonečné reprízy televizního „zabijáku času“ pohltily na začátku devadesátých let i českého diváka. K ranči se vydáme po dálnici I-75. Z výjezdu č. 35 pak zahneme na Parker Road a ještě jednou doprava na FM 2551. Pokud však zrovna nepatříme ke skalním přívržencům seriálu, raději si tento složitý výlet odpusťme.

Houston: město klimatizací

Po čtyřech hodinách jízdy po dálnici I-45 spatříme panorama jihotexaského velkoměsta. Houston je s 1,7 miliony obyvatel čtvrtým největším městem USA. Úhledným mrakodrapům finančních institucí nelze vytknout výšku ani prosklené slušivé fasády. Zato dole v ulicích chybí pestrý rytmus pouličního života s trhovci, krámky a spěchajícími lidmi. Namísto toho působí velkoměsto s rozlehlými bulváry sterilním železobetonovým dojmem. Letní měsíce se čtyřicetistupňovými vedry dokážou proměnit aglomeraci v peklo na zemi. Slova „air conditioning – klimatizace“ vyslovují proto obyvatelé Houstonu s posvátnou úctou a proklínají horké brízy, které od Mexického zálivu přinášejí bezmála stoprocentní vlhkost. Snad právě proto nechali radní vybudovat legendární halu Astrodome (8400 Kirby Drive). V roce 1965 šlo o vůbec první klimatizovaný stadion na světě.

Vstupem USA do světových válek odstartoval raketový boom houstonské aglomerace. Ropa se stala strategickou surovinou číslo jedna a Houston se činil, aby nenasytný válečný průmysl bezezbytku ukojil. Město se doslova koupalo v petrodolarech. Na pobřežním pásu mezi Lake Charles a městem Corpus Christi vyrostlo 250 rafinerií. S ropnou krizí v polovině osmdesátých let 20. století dorazil úpadek a také myšlenka na zadní vrátka. Místní společnosti nadále vyrábějí špičková zařízení pro rafinaci a těžbu ropy, jimiž zásobují vrtné plošiny Severního moře a země Blízkého východu. Houstonský Texas Medical Center s 13 nemocnicemi dnes patří k průkopníkům v oblasti transplantací lidských orgánů.

Po pravdě řečeno není uvnitř města nic, co by stálo za rozvedení. Vše podstatné najdeme v pětikilometrovém okruhu budovy Texas Commerce Tower (305m) s rozhlednou v šedesátém patře (zdarma) a věžáku Texaco Heritage Plaza, jehož tvar je inspirován architekturou mayské civilizace. Nejstarší část města s několika domy z poloviny 18. století leží poblíž Market Square Park a Allen’s Landing Park.

Houstone, máme problém

Snad nejvíce si lidé spojují město s větou: „Houstone, máme problém.“ Ze střediska Johnson Space Center (1601 Nasa Rd) čtyřicet kilometrů jižně od Houstonu po dálnici I-45 totiž americká NASA - National Aeronautics and Space Administration řídí všechny lety amerických kosmických lodí do vesmíru, které startují z floridského mysu Cape Canaveral. Za historií kosmického programu se zvídaví turisté mohou vydat do Space Center Houston. Za poněkud vyšší cenu okusíme, jak na hlavě sedí kosmická přilba, potkáme kosmonauty a vědce klábosící u šálku kávy, podíváme se k trenažérům beztížného stavu a nakoukneme do samotného řídícího střediska. K zážitku patří i hezké filmy promítané v ultraširokém formátu IMAX. Měli bychom počítat alespoň s půldenní návštěvou. (Space Center Houston – vstupné: $18,95 plus $5 za parkování, denně 9-19hod, zima 10-17)

K přístavu Galveston, slavné bráně k Texasu, přijedeme po silnici I-45. Zajížďka se vyplatí přinejmenším kvůli honosným vilám ve viktoriánském slohu ve čtvrti East End Historic District. Starobylé panské domy pamatují desítky tisíc evropských přistěhovalců, kteří se vydali za oceán hledat lepší život. Mnozí v bohatém přístavu s 37 tisíci obyvateli trvale zakotvili. Hodně z nich vyrazilo farmařit do vnitrozemí. Sobotní ráno 8. září 1900 slibovalo Galvestonu to nejhezčí počasí babího léta. Jenže navečer udeřil děsivý uragán a spláchl město z povrchu zemského. Zkázonosné řádění větru zabilo šest tisíc lidí. Více než záplavy v pensylvánském Johnstownu (1889) a zemětřesení v San Francisku (1906) dohromady.

Češi v Texasu

První velká vlna českých emigrantů, zejména z  Valašska a Orlicka, dorazila do Galvestonu v roce 1851. Kolem roku 1910 už v Texasu žilo přes 15 tisíc Čechů. Po Němcích druhá nejpočetnější menšina. Další přicházeli. Převážná většina osadníků se živila farmařením. Nový domov našli hlavně v oblasti, kterou nejlépe vymezuje pomyslný trojúhelník mezi městy Dallas, Houston a Austin. Polka, koláčové festivaly, pekárny a řeznictví patří k tradičnímu kolorritu vysloveně českých vesnic LaGrange, Hostyn, Praha a Dubina v okrese Fayette (I-10, exit 696 a pak silnicí č. 71 na západ), obci Frydek (I-10, exit 723) nebo městeček West, Wacoa Temple jižně od Dallasu na dálnici I-35 (výjezd 353, 335 a 301). V Temple rovněž sídlí česko-americká organizace Slovanská podporující jednota státu Texas a muzeum historie přistěhovalectví Čechů do Texasu. Patrně nejaktivnější krajanskou institucí v Texasu je Czech Heritage Society of Texas, která vydává čtvrtletník Český hlas - Czech Voice, pořádá folklorní festivaly, uděluje stipendia a systematicky pracuje na zmapování kořenů české komunity v Texasu. V současné době se k českému původu hlásí v Texasu téměř 200 tisíc Američanů. Pravdou je, že až na vzácné výjimky česky dávno neumějí.

K plážím Mexického zálivu

Silnička San Louis Pass Rd. nás přivede z Galvestonu do Freeportu. Uzounký pás pevniny, po kterém pojedeme, uzavírá vodní plochu Západní zátoky - West Bay a z druhé strany je omýván teplými vlnami Mexického zálivu. Cestou se můžeme vykoupat na několika plážích a dokonce přespat v kempech Galveston Island State Park ($20 stan) nebo Christmas Bay State Park. Z Freeportu se vrátíme nejlépe zpět na silnici č. 59 a po ní pojedeme na jih do Corpus Christi. Převážně hispánské obyvatelstvo ničím zvlášť výjimečného města pobouřila v roce 1995 smrt jejich idolu, třiadvacetileté zpěvačky Seleny. Zahynula výstřelem z revolveru prezidentky svého fan klubu Yolandy Saldivar.

Z Corpus Christi se snadno přesuneme k sněhobílým plážím rezervace Padre Island National Seashore. K tomu využijeme silnici č. 358 a most přes půvabnou zátoku Corpus Christi Bay s vyhřátými mělčinami vhodnými pro víkendové dýchánky rodin s malými dětmi. Mírný oblouk Padre Island nabízí nekonečných 130 kilometrů opuštěných pláží, nezapomenutelná svítání a ideální podmínky k rybaření a surfování. S osobním vozem se bohužel dostaneme nanejvýš k osmému kilometru. Dále na jih jsou duny hlubokého písku průjezdné pouze teréňákem. Na delší výlet přibalíme dostatek vody a proviantu, neboť zůstaneme odkázáni pouze na vlastní zásoby. Stanování je v divočině povoleno kdekoli, záleží jen na gustu a vynalézavosti. Na Padre Island nesvítí jen ostré sluníčko, ale umí foukat i silný vítr. Jelikož na ostrově nerostou stromy, nezbývá často nic jiného, než stan postavit na závětrné straně auta a doslova jej přivázat k jeho karosérii. Padre Island a k pevnině přivrácená laguna Madre je rájem mořských ptáků. S trochou štěstí také zahlédneme mořské želvy kladoucí vejce. (www.nps.gov/pais, Visitor Center denně 8-16:30 hod; vstupné: $20; Park Pass lze uplatnit; kemp: Malaquite, cena: $12/stan, kempování v divočině zdarma, ale jen s povolením z návštěvnické střediska)

O něco více na sever leží státní park Mustang Island State Park se solidně vybaveným kempem, zastřešenými místy a stejně hezkými plážemi (vstup: $4/osoba, $8-16/stan). V Port Aransasu natrefíme na pár nevkusných náleven s točeným Budweiserem, který bez výjimky Evropané považují za břečku.

San Antonio

S moderní architekturou, ale i tváří Divokého západu je San Antonio (1,1mil) důkladnou směsí dvou kultur. Je skloubením evropanství bílých přistěhovalců a převládajícího živlu hispánské komunity. V ulicích, kde i vrabci cvrlikají španělsky, člověka trkne, zda-li je vlastně ještě v USA. Na druhou stranu však přítomnost pěti vojenských základen americké armády nedává prostor pochybám, komu město vlastně patří.

San Antonio založili Španělé už v roce 1718. Strategické předpolí španělských zájmů tvořilo pět misijních komplexů s vojenskou posádkou, které později padly do rukou mexické vlády. Nejznámější z misií - Alamo - je pilířem texaské historie. V únoru 1836, kdy Texas formálně vyhlásil nezávislost na Mexiku, napadlo čtyři tisíce mexických vojáků zapomenutou posádku Alama čítající 188 texaských dobrovolníků. Obránci bojovali s překvapivou urputností a než podlehli nerovné přesile, pobili téměř polovinu Mexičanů. Na straně domobranců zahynul i neblaze proslulý pašerák otroků, indiánobijec a vynálezce Bowieho nože, plukovník James Bowie.

Za historií mise Alamo (prohlídka zdarma) se vypravíme na náměstí Alamo Plaza přímo v centru města. Odtud se vydáme ke zbývajícím objektům, které protíná tzv. Mission Trail neboli trasa, na níž jednotlivé misie leží. Na papíře to vypadá trochu komplikovaně, ve skutečnosti však stačí najít ulici Alamo St a po ní jet k jihu k South St. Marry’s St, která volně přejde v Mission Road. A jsme doma… Misijní stanice Concepción, San José, San Juan, Espada, Dam a Rancho de las Cabras jsou součástí historického parku Missions National Historic Park. (Visitor Center San Antonio - denně 9-17 hod, 6701 San Jose Drive, vstupné: zdarma, kemp není k dispozici).
V žádném případě nevynecháme alespoň krátkou procházku rozsáhlým systémem vodních kanálů River Walk s obchody, restauracemi a hotely, který se nachází v naprostém centru města, avšak v podzemí pod úrovní silnic a chodníků (http://www.thesanantonioriverwalk.com).

Na západ od Rio Pecos

San Antonia do Del Ria přetrpíme na silnici č. 90. Samotné Del Rio nepřekvapí. Zaujmou snad jen barevné ornamenty kaktusů a motivy mexické kultury zdobící nízká stavení. Del Rio s pumpami, levnými hospodami a velkými supermarkety však dobře poslouží k doplnění zásob před cestou do opuštěných končin západního Texasu. Vítané zpestření přijde deset kilometrů západně od městečka v okamžiku, kdy silnici přetne azurově modrá hladina přehradní nádrže Amistad National Recreation Area zbudované na řece Rio Grande. Perfektní podmínky ke koupání rozptýlí každého, kdo v horkem rozpálené krajině zasněně vzpomínal na osvěžující pláže Mexického zálivu. Skrytá zákoutí na pozadí vysokých stěn vápencových kaňonů táhnou do Amistadu vyznavače vodních sportů z širokého okolí. (www.nps.gov/amis, vstupné: $4, k dispozici jsou čtyři kempy s celoročním provozem, cena: $4-8/stan)

Pravá divočina západního Texasu začíná za soutokem řek Rio Grande a Rio Pecos. Náhorní plošinu Stockton Plateau sevřenou linkami toků obou řek provází pověst drsného a nehostinného kraje. Tak tomu bývalo a stále je. Životodárná řeka Rio Grande lemuje celou texasko-mexickou hranici. Na jejích březích, v oázách zelené trávy a žlutě kvetoucích opuncií, jakoby se život zastavil před sto lety. Zde v zemi na „západ od Rio Pecos“ platil pouze zákon pěsti, pistole a slovo soudce Roye Beana.

Městečko Langtry s proslavenou nálevnou The Jersey Lilly Saloon najdeme 90 km západně od Amistadu. Zde okresní soudce Roy Bean v druhé polovině 19. století soudil, okrádal své hosty a holdoval kořalce či kulečníku. Dílem náhody osud rozhodl, aby se individuum tak nízkého charakteru stalo vykonavatelem práva. Beanovy legendární rozsudky sice často sledovaly vlastní prospěch, ale zároveň překvapivě tlumily hyperkriminalitu traťových dělníků a falešných hráčů, jimiž se tento bohem zapomenutý kraj hemžil. Za návštěvnickým střediskem (8-17 hod) nalezneme Beanovu svatyni s primitivním barem a zažloutlými fotografiemi z jeho pestrého života. Beanovi se nikdy nedostalo příležitosti osobně poznat anglickou herečku Lillie Langtry, kterou obdivoval natolik, že na její počest pojmenoval svůj podnik i celé město. Slavná herečka přijela do Langtry až deset měsíců po Beanově smrti v roce 1903.

Národní park Big Bend

přírodní fantazií jihozápadního výběžku Texasu, jenž se jako mohutný špičák zakusuje hluboko do mexického území. Park se rozkládá v severní části jedné ze čtyř amerických pouští Chihuahuan Desert a najdeme v něm několik vzácných endemitů. Kupříkladu dub chisoský nebo vzácného jelena běloocasého. Legenda kmene Apačů praví, že divoce poskládaná skaliska pohoří Christmasa Chisos Mountains zanechal v poušti Velký duch poté, co stvořil svět. Příjemnou volbu k přespání skýtá kemp v Rio Grande Village s hustou vegetací živenou vláhou řeky Rio Grande. Místní specialitou jsou stáda čiperných prasátek javelin (druh pekari), která se pletou pod nohy a hledají, co by sežrala, případně ukradla. Ochránci parku varují, že zvídavé javeliny dokážou rozpárat opuštěný stan zatímco majitelé jsou na výletu. Kopnout do javeliny nesmíte, neboť z pravidel parku vyplývá, že prasátka jsou chráněna, kdežto vy ne.

V kaňonu Boquillas Canyon východně od Rio Grande Village řeka elegantně mizí mezi vysoké stěny průrvy. Mělké řečiště sice nemá nic společného s divokou vodou horských bystřin, ale skalní bludiště je tak lákavé, že jízda na kánoi patří k oblíbeným aktivitám mnoha návštěvníků. Nejlépe se vyjíždí z nedotčených zákoutí bambusových hájů kaňonu Santa Elene, který najdeme o dobrých sto kilometrů dále na západ. Ještě než se z křižovatky Panther Junction vydáme do hor, odbočíme k ostrůvku zeleně Dugout Wells s neuvěřitelnými 380 druhy ptáků, rozkvetlými kaktusy a vysokými topoly. Znamenitý příklad toho, že i zdánlivě nevlídná poušť dokáže být plná života. Chisos Basin je s nadmořskou výškou 1600 metrů srdcem národního parku a také horskou základnou s řadou turistických stezek. Populární je například strmý, ale ne moc dlouhý výšlap ke skalnímu oknu Window s čarokrásným rozhledem do pouště. K velkému překvapení objevíme v Chisos Basin obchod s potravinami, poštu, hotel a kemp. V létě je zde chladněji, a ve stanu tedy i daleko příjemněji.

Opouštíme-li park, pak určitě silnicí č. 170, na niž se napojíme u západní brány poblíž Study Butte. Tato příhraniční cesta rozdrásanou krajinou vysokých hor a hlubokých strží měří 80 kilometrů a je považována za nejkrásnější v Texasu. Brzy se ocitneme v městečku Lajitas, kde byla v roce 1915 umístěna vojenská posádka, aby chránila osadníky před nájezdy banditů mexického odpadlíka Pancho Villy. Odtud pokračujeme podél Rio Grande státním parkem Big Bend Ranch až do vesnice Presidio, kde se napojíme na silnici č. 67. Naprostou pustinou zamíříme k dálnici I-10 a po ní k El Pasu. Cestou nás rozptýlí všetečná hlídka pohraničníků, kteří zde pasou po nelegálních uprchlících z Mexika.

El Paso: brána k Mexiku

Hraniční město v západním cípu Texasu vynikalo v minulosti divokostí, kvůli níž se mu raději slušní lidé vyhýbali. Nyní je El Paso s šesti sty tisíci obyvateli významnou branou k mexickému vnitrozemí. Od mexického velkoměsta Ciudad Juárez (1,6 mil) jej dělí jen úzký tok Rio Grande a nesmírně čilý hraniční přechod. Denně se z jednoho státu do druhého přelijí desítky tisíc lidí. Mexičané míří do Spojených států většinou za prací a Američané za laciným zbožím, alkoholem nebo také oblíbenou sex-turistikou. Nekonečný zdroj levné pracovní síly přilákal do města řadu společností a proměnil El Paso v průmyslovou aglomeraci. Obchod s přistěhovalci je zakázaný, jenže příjmy plynoucí do kapes amerických firem tak vysoké, že úřady chápavě přivírají oči. Nepříliš pohledný vzhled El Pasa zachraňuje silueta pohoří Franklin Mountains. Překvapivě malé, ale živé centrum města se usadilo v okolí ulice El Paso Street, kde také najdeme krámky s nejrůznější veteší. V postranních uličkách číhají navenek špinavé, ale uvnitř útulné lokály s lacinou tequillou a mexickým jídlem. V El Paso Museum of History (roh silnice I-10 East a Ave. of Americas) se seznámíme s pestrou historií města, příchodem španělských dobyvatelů, kovbojů a desparátů. Nakonec můžeme vyrazit i do Mexika pěšky přes most Cordova Bridge. Kontrola dokumentů je spíše formální a návrat by měl proběhnout bez potíží (přechod přes most $1,5).