Z Denveru k lyžařským střediskům Skalistých hor

Kam se vydat ve státě Colorado

Severem Koloráda za pravěkými dinosaury

Rocky Mountain | Dinosaur National Monument

Z Údolí bohů ke skalním sídlištím v Mesa Verde

Monument Valley | Hovenweep | Mesa Verde

Denver

Hlavní město Koloráda stojí v místech ostrého geologického rozhraní, které v řádech desítek minut jízdy osobním vozem odděluje ploché roviny Velkých plání – Great Plains od strmých štítů Skalistých hor. První kapitolu Denveru a ostatně i moderních dějin Koloráda napsal v roce 1858 prospektor William Russell, který u potoka Cherry Creek objevil zlaté valouny. Zlata nebylo mnoho, ale postačilo k založení hornické osady Denver. Novinář Horace Greeley tohle místo tvrdých nátur popsal jako „město dřevěných chatrčí, ze tří čtvrtin nehotové, dvou třetin prázdné a třetiny neobyvatelné.“ Působil zde například podvodník Jefferson „Soapy“ Smith, jehož proslavil prodej krabic s mýdlem, do kterých přibaloval stodolarovou bankovku. Laciný trik se ukázal být prachobyčejným podfukem. Přezdívka „mýdlový“ pak Smithe provázela celý jeho špinavý život, který ukončil výstřel zlatokopa v aljašském Skagway.

Denverskou zlatou horečku brzy předčily úžasné nálezy v okresu Pikes Peak County jižně od města, které způsobily hromadný odchod lidí, nikoli však úplný zánik. Slogan „Pikes Peak or Bust“, který tehdy letěl farmářskými prériemi amerického středozápadu, znamenal totéž co „musím být u toho, nebo raději zemřu.“ Sny o laciném zbohatnutí v novém Eldorádu daly do pohybu nekonečný proud chtivých hledačů zlata, kteří pendlovali z místa na místo a pronikali do nejopuštěnějších koutů hor. Zlomek dobrodruhů uspěl, hodně jich pomrzlo a většina dala později přednost usedlejšímu životu v rozrůstajícím se Denveru nebo desítkách vznikajících osad a městeček.

Lesk výškových budov navozuje zdálky noblesu finančních úspěchů a velikosti města. Zblízka zjistíme, že je centrum překvapivě malé a že zbytek města dotvářejí rozlehlá předměstí. Blízkost Skalistých hor si nejlépe uvědomíme na třináctém schodu státního Kapitolu na křižovatce ulic Broadway a Colfax Avenue. Jednak zde budeme jednu míli (1600 m) nad hladinou moře, a také odsud spatříme panorámu horských štítů jinak zakrytých mrakodrapy. Naproti parlamentu nalezneme na konci městského parku Civic Center Park muzeum Colorado History Museum (1300 Broadway, denně: 10-16:30, neděle 12-16:30, $5), které nás důkladně seznámí s minulostí Koloráda. Zvlášť atraktivní je sbírka snímků fotografa Williama Jacksona, který na stříbrné destičky zachytil nepřeberné množství výjevů z Divokého západu.

Nejživější část metropole tzv. Lower Downtown „LoDo“ najdeme v okolí náměstí Larimer Square. Ještě před pár lety zela tahle čtvrť prázdnotou a pak jako zázrakem vykvetla v oázu kulturního a nočního života. Jsou zde obchody, galerie, devadesát hospod, restaurace a sportovní bary. Poblíž také uvidíme sportovní arénu Pepsi Center, kde několikrát týdně válcují hokejisté místních Lavin – Colorado Avalanche své soupeře.

Z Denveru se vydáme na západ po mezistátní silnicí I-70. Předtím, než nás tato unikátní vysokohorská dálnice vyveze k průsmykům Skalistých hor, můžeme krátce odbočit do městečka Central City (výjezd 244. silnice č. 119). V době vrcholící zlaté horečky mělo reputaci města, které leží uprostřed „nejbohatší čtvereční míle na zemi“. Z  těchto šťastných časů se zachovalo překvapivě mnoho budov a s nimi i atmosféra minulého století. V roce 1991 zlegalizovali kolorádští zákonodárci hazardní hry, a tak radní přestavěli mnoho domů na kasina a vybudovali z městečka miniaturní Las Vegas.

S příjezdem do Georgetownu spatříme třicet metrů vysoký železniční most Devils Gate High Bridge, který na tenkých nosnících překlenuje horské údolí potoka Clear Creek. Čas od času se ze strmých strání ozve zahoukání nebo vyvalí oblak černého kouře a páry z lokomotivy táhnoucí párek dobových vagonů s turisty. Tahle podivuhodná historická jednokolejka Georgetown Loop Railroad byla postavena v roce 1884 a znovu zprovozněna o sto let později. Šplhá z Georgetownu do osady Silver Plume, přičemž na pouhých třech kilometrech zdolává 200 výškových metrů. Dříve svážela stříbrnou rudu z dolu Lebanon Mine a šachet vyvrtaných do strmých strží okolních hor do přístupnějšího Georgetownu. Odtud putovala hornina do Denveru k dalšímu průmyslovému čištění. (vyhlídková jízda historickou železnicí, 1106 Rose Street, odjezd léto: 9:45, 11:15, 12:45, 14:15, 15:45 hod, cena: 18,75/osoba). Mimochodem, jihovýchodně od městečka vede silnice č. 5 až na úplný vrchol velehory Mount Evans (4347 m), čímž si zajistila titul „nejvýše položené cesty v USA“.

Za Georgetownem začnou pravé silniční kotrmelce. V průsmyku Loveland Pass vystoupá dálnice I-70 až do výšky 3600 metrů. V zimě je zde jízda se sněhovými řetězy naprostou podmínkou. Rychle za sebou následují lyžařské rezorty Loveland Valley, trochu zasunutý Breckenridge, klidnější Beaver Creek a hlavně Vail, kam v zimní sezoně míří největší množství lyžařů. Nikoli však kvůli oslnivé kráse okolní přírody nebo vzhledu města, ale hlavně kvůli výjimečné kvalitě sněhu, rozmanitým terénům pro náročné lyžaře i začátečníky a velkému počtu vleků. Nutno říci, že lyžování ve Vailu není zábava pro chudáky. Ubytování v horských boudách rádoby tyrolského stylu či betonových hotelech vyjde pro rodinu s dětmi řádově na stovky dolarů za den. Za denní permanentku zaplatí dospělý rekordních 60 a děti 40 dolarů. Kvůli snobské atmosféře a nepovedenému vzhledu vnímají návštěvníci městečko se smíšenými pocity a někteří domorodci dokonce tvrdí, že Vail je ve skutečnosti Vile. Prostou záměnou písmenek vznikne slůvko, kterým je v angličtině označováno něco ohavného. S touhle kritikou by jistě nesouhlasil bývalý prezident USA, vášnivý lyžník a golfista Gerald Ford, který je ve Vailu na penzi.

Pokud bychom vyloženě nespěchali, uhněme za Vailem na silnici č. 24 do padesát kilometrů vzdáleného Leadvillu. Leží ve výšce 3000 metrů v úpatí dvou nejvyšších hor Koloráda Mt. Elber (4399 m) a Mt. Massive (4395). V 80. letech 19. století zde bývaly největší naleziště stříbra v zemi a bohatství tak okázalé, že jakýsi novinář z Denver Post napsal: „Leadville je cestou do nebe“. Smutný příběh bohatství a pádu důlního magnáta Horace Tabora je však důkazem vrtkavosti fortuny.

Tabor začal jako obyčejný prodavač proviantu a whisky, ale často dával jen za příslib budoucích podílů na stříbronosných dolech. To se vyplatilo, neboť brzy skoupil doly Matchless Mine s roční produkcí 20 milionů dolarů. Zhroucení cen stříbra jej den ze dne přivedlo na buben a Tabor přišel o vše. Skončil jako poštmistr s ročním platem 3500 dolarů. Dříve tuhle částku vyděl za jediný den. Na smrtelném loži prosil svou ženu Baby Doe, kterou si před lety bral s požehnáním prezidenta Chestera Arthura, aby střežila stříbrný důl Matchless Mine jako oko v hlavě, neboť jí vrátí ztracené bohatství. Zlomenou, ale věrnou Baby Doe nalezli o pětatřicet let později zmrzlou v prosté dřevěné chatrči poblíž vchodu do dolu. Její domek stojí čtyři kilometry severně od ulice 7th Street (denně: 9-16:15 hod, $5). Kdysi třpytivá fasáda cihlových domů Leadvillu pozvolna chátrá - patrně úměrně k chudobě tohoto odloučeného městečka. Bývalou slávu pocítíme v úchvatné budově opery Tabor Opera House v ulici Harrison Ave (denně: 9-17:30, $5), kdežto minulost Leadvillu a drsný život prospektorů ožije v muzeu National Mining Hall of Fame and Museum (120 W Ninth St, denně: léto 9-17 hod, $3).

Na vysokohorskou a velmi scénickou silnici  č. 82 se napojíme jižně od Leadvillu. Vede k západu pohořím Sawatch Range považovaným za srdce Skalistých hor. Průsmyk Independence Pass (3688) bývá ovšem v zimě zavalen metry sněhu a čeká nás u něj jen ocelová závora. Přitom jen kousek dále za ním leží v malebném údolíčku lyžařská riviéra Spojených států Aspen – v zimě tedy přístupný pouze ze západu. Obklopen zasněženými svahy a oděn do starodávného šatu stříbrokopecké horečky platí Aspen za ztělesnění luxusu a bohatství zimní Ameriky. V těsných uličkách střediska se v zimě procházejí elity světového showbyznysu, herci, zpěvačky, političtí prominenti a vůbec lidé z titulních stránek časopisů Life či Time. Peníze pro ně nehrají zpravidla žádnou roli, neboť jich mají jednoduše dost.

Výstavní domy zde mají Cher, Jack Nicholson nebo Goldi Hawn, ale také třeba Viktor Kožený. Není divu, že namísto obvyklých krámků s lyžařskou výbavou tady sídlí drahé obchody s kosmetikou, módní salony, přepychové restaurace a luxusní solária. Dokonce i místní policisté jezdí v drahých švédských Saabech. Samozřejmě se v Aspenu i lyžuje. Ze svahů Aspen Highlands padají vůbec nejprudší sjezdovky v Kolorádu, kdežto Buttermilk Mountain uspokojí méně náročné sjezdaře – obojí pak najdeme v lyžařském areálu Snowmass. Cenově je Aspen srovnatelný s Vailem nebo i dražší. Hledáme-li lacinější hotel, nic nezkazíme, když se poptáme u služby Aspen Central (Chamber) Service, tel: 970-925-9000. Ceny pokojů poklesnou poslední týden v listopadu a na začátku dubna, v hlavní sezoně jen vzácně, a navíc budeme bez rezervace nahraní. V létě je to sice lepší, ale nakonec se nejvíce vyplatí spaní v kempu.

Levnější bydlení v Aspenu

Dálnici I-70 potkáme o 60 km západněji v Glenwood Springs. Městečko je vyhlášeno svými termálními a léčivými prameny, které napájejí místní koupaliště postavené už  v roce 1890 vídeňským architektem Theodorem von Rosenbergem. Zejména v zimě se vyplatí zde na dvě hodinky zastavit a oddat se horké koupeli v mrazivém vzduchu a padajícím sněhu. Kromě plavek nic víc nepotřebujeme. (Hot Springs Lodge and Pool, N River St, $17-23/osoba). Poslední dny svého života strávil v hotelu Glenwood Hotel pistolník a vášnivý karbaník John „Doc“ Holliday. Jemné mravy a vytříbené chování tohoto vystudovaného zubaře zmátlo nejednoho falešného hráče. Za maskou džentlmena se ale skrýval nebezpečný střelec, s nímž si nebylo radno zahrávat. Doc se zapletl do legendární přestřelky u OK Corral v arizonském Tombstonu, kde stál na straně přítele Wyatta Erpa a jeho bratří (viz Arizona). Pobyt v Glenwoodu měl ulehčit jeho pokročilé tuberkulóze. Místo toho se v květnu 1887 probudil, požádal o sklenku whisky a se slovy „to je legrační“ zemřel. Pohřben je na hřbitově Linwood Cemetery ve východních svazích nad městem. Shodou okolností zde leží i Harvey Logan alias Kid Curry – člen obávaného gangu lupičů Butche Cassidyho.

V městečku Grand Junction pozvolna ustupují úrodná údolí západního Koloráda a šťavnatá zeleň lesů Skalistých hor a navrch získává nesmírně podivná krajina tolik typická pro Utah. Příjemné, avšak nijak zvlášť atraktivní městečko, je turisty využíváno především jako základna k výletům do blízké rezervace Colorado National Monument nebo ke vzdálenější stolové hoře Grand Mesa.

Colorado National Monument

Větrem a deštěm rozbroušené skalní masívy Kolorádského monumentu vyrůstají z roviny údolí Grand Valley pouhých sedm kilometrů jižně od Grand Junction. Přechod je tak náhlý, že už během několikavteřinové jízdy za hranicí rezervace zmizíme v divokých soutěskách a tunelech a přijde nám těžko uvěřitelné, že někde kousek za námi jsou benzínová čerpadla a restaurace. Příkrá silnice vede až k nejhořejším patrům mohutných pestrobarevných skalisek k nesmírně působivým vyhlídkám Book CliffView nebo Parade of the Monoliths, odkud je vidět snad stovky kilometrů daleko. Cesta se vine někdy vyloženě na samé hraně hlubokých strží a kaňonů porostlých keři pelyňku, utažským jalovcem a mexickými borovicemi. Pětapadesát kilometrů cesty zvládneme i s krátkými zastávkami za dvě hodinky, aniž bychom měli pocit, že nám něco uteklo.

Budeme-li chtít věnovat rezervaci více času a projít si některou z kratších pěšinek, pak nejlépe Windows Rock Trail s výhledy do kaňonů Weding a Monument Canyon. Hezký a nenáročný je i Ottos Trail, pojmenovaný po Johnu Ottovi – samotářskému cestovateli, jenž se nejvíce zasloužil o založení této státem chráněné oblasti. (Visitor Center – severozápadní konec parku, denně: denně: 8-19, zima 9-17 hod, vstupné: $7/vůz, Park Pass lze uplatnit, kemp: Saddlehorn Camp, cena: $10/stan) Pokud nám cestou vyhladoví, pak v malém městečku Fruita, hned za mostem přes řeku Kolorádo, nalezneme vynikající restauraci End Zone Eatery and Pub Sport Bar (103 Highway 6). S třiceti druhy piva a velmi chutnou a pestrou kuchyní je malým kulturním zázrakem nejzápadnějších periferií Koloráda.