Texas

Velikost Texasu je ohromující. Museli bychom spojit Německo s Velkou Británií a ještě k nim přihodit Belgii s Nizozemskem, abychom si dokázali okem Evropana představit rozměry pyšného a bohatého státu na jihu americké unie. Lesy a močály na východě. Tropické klima Mexického zálivu se stále hrozícími uragány na jihu. Hornaté pouště na jihozápadě a nekonečné roviny severních částí Texasu s mnohatisícovými stády dobytka. Stejně jako je rozmanitá příroda Texasu, jsou různorodí i jeho lidé.

Průvodce státem Texas

Texasem k Mexickému zálivu a dál podél Rio Grande

Dallas | Houston | Národní park Big Bend | El Paso: brána k Mexiku

Provázané hraniční oblasti s Mexikem (téměř 2000 km dlouhá hranice) přetavily hispánské a angloamerické vlivy v novou hybridní subkulturu Tex-Mex či Tejano. V barech údolí řeky Rio Grande zní i oblíbené conjunto a vůbec nevadí, že prim hraje tahací harmonika, kterou s sebou v 19. století přivezli čeští a polští přistěhovalci. České koláčové festivaly, francouzské restaurace nebo německé pivovary jsou zase kořením středu Texasu v oblasti Texas Hills Country. Nápisy „wilkommen“ jsou tady snad ještě početnější, než anglické „welcome“, vítejte. K Texasu patří líně se kývající ramena ropných čerpadel, kovbojská rodea i obří rafinerie podél břehů Mexického zálivu.

Mnozí Američané považují Texasany za namyšlence. Spíše jsou ale hrdopýšky. Typicky americké „děláme si to po svém – we do it our way“, zní v Texasu daleko silněji: „nezahrávejte si s Texasem - do not mess with Texas“. Neboť nezávislost a podezíravost vůči autoritě je Texasanům vlastní a je klíčem k jejich mentalitě. Souvisí nepochybně s krátkým, a o to více dramatickým obdobím let 1836-1845. Náhodně posbíraná domobrana Texasanů, vesměs farmářů z Evropy a východních států Unie, zdecimovala v dubnu 1836 u řeky San Jacinto mexické vojáky a vybojovala na Mexiku nezávislost. Hlasité volání po okamžitém připojení k USA však zůstalo nevyslyšeno. Politici ve Washingtonu, kterým se příčilo přizvat otrokářský Texas do rodiny, kývli až o devět let později. Mnozí obyvatelé „Státu osamělé hvězdy“ však nedokázali překonat hořkou pachuť zrady a někteří ji cítí dodnes.